Recepty

Kapr stěhovavý, aneb odkud k nám připlaval

Ryby, bez nichž si dnes nedokážeme Vánoce představit, byly na jídelníčku ještě počátkem minulého století spíše výjimkou. Kapr se podával pouze v bohatých měšťanských domácnostech, na vesnicích pouze v rybníkářských krajích. Cesta kapra na český vánoční stůl je poměrně dlouhá a složitá. |

Původní domovinou kapra je povodí Černého, Kaspického a Aralského moře a také povodí Tichého oceánu od Amuru po Barmu. V období mladších třetihor se kapr začal šířit dále na západ a v této době také pravděpodobně pronikl povodím Dunaje na naše dnešní území. V této souvislosti je třeba připomenout, že v Číně chovají kapra již přes 2000 let.V celé oblasti Středozemního moře se o rozšíření postarali především Římané, kteří jej dováželi do Malé Asie.

Ve středověku byl kapr běžnou rybou již i ve Francii, protože kronikáři z tohoto období citují hostinu uspořádanou v roce 1328 městem Remeš u příležitosti pomazání Filipa z Valois a Jany Burbonské, na níž bylo servírováno 2619 kaprů. Mnohem později, přibližně v polovině 15. století, byl kapr dovezen také do Anglie. Do USA byl kapr dovezen v roce 1876 na žádost četných přistěhovalců ze střední Evropy, pro které byl kapr sváteční rybou. Podařilo se mu však uniknout z rybníků a dostal se do většiny vod USA, kde je považován za škodlivý druh. V Austrálii měla invaze kapra do sladkých vod podobu ekologické katastrofy, stejně jako zavedení králíka.

Počátek rybničního chovu u nás spadá již do 11. století. Svědectví o tom přináší Kosmova kronika česká, která se v dodatku o založení Sázavského kláštera zmiňuje o rybníku a slupu k lovu ryb, darovaných kolem roku 1034 knížetem Břetislavem I. klášteru. V sousedním Bavorsku měli rybníky pro chov kaprů již za vlády Karla Velikého, který panoval v letech 748 - 814. Odtud k nám později přicházelo křesťanství, znalost písma, staveb a také hospodářských novinek. Je zcela přirozené, že právě z této blízké země k nám zavítaly i první poznatky o rybnících a kaprech. Zpočátku se kapři chovali pro potřeby klášterů. Systematicky se stavbami rybníků zabýval řád cisterciáků, kteří usilovali o nezávislost v obživě, musili se živit prací vlastních rukou, obdělávali půdu, chovali domácí zvířata a také kapry. Ve středověku plnily rybníky ještě další významnou funkci, byla to ochrana tvrzí, měst a hradů. Většina rybníků u nás pochází z 15. a 16. století, kdy se chovu ryb chopily šlechtické rody.

Za starých časů se ryby prodávaly bezprostředně po výlovu, rozvážely se v lejtách, obrovských ležatých sudech o objemu asi čtyři hektolitry. Dnes jsou kapři bezprostředně po výlovu "sádkováni", po celou dobu před prodejem se nechávají v proudící vodě, aby maso ztratilo svou bahnitou příchuť. Ryba se tím ocitá na dlouhou dobu mimo své přirozené prostředí a již tím je velmi pravděpodobně odsouzena k zániku. Vypuštěním zakoupeného kapra do řeky jen oddálíme nevyhnutelné. Kdo tedy chce v době vánoční páchat dobré skutky, měl by své úsilí napřít jiným směrem.

Vaše redakce

Jak ho třeba neznáte…

KAPR NA ČERNO

Tato úprava kapra patří k nejstarším dochovaným receptům. Pro svou časovou náročnost už prakticky z našich domácností vymizela, nebo se takto kapr připravuje ve zjednodušené podobě.

|

4 větší porce kapra, ocet, 2 lžíce másla, 1 cibule, 1 karotka, 1 petržel, 1/2 celeru, 1 lžíce cukru, 1 lžíce nastrouhaného chleba, 1/2 l piva nebo červeného sladšího vína, 1 stroužek česneku, sůl, 6 zrnek pepře, 4 zrnka nového koření, 1/2 bobkového listu, kousek zázvoru nebo špetka mletého, trochu tymiánu, 1/2 lžičky nastrouhané citronové kůry, 4 lžíce nastrouhaného perníku, 2 lžíce rybízové zavařeniny, 10 jader vlašských ořechů, 15 mandlí, 1 lžíce rozinek, 8 – 10 sušených švestek

Krev ze zabitého kapra vypláchneme 2 až 3 lžícemi octa. Na rozehřátém másle zpěníme nadrobno nakrájenou cibuli, přidáme na nudličky nakrájenu karotku, petržel, celer, osmahneme, přidáme cukr, a když žloutne, přimícháme nastrouhaný chléb, podlijeme pivem a 1/2 l vody, přidáme česnek, krev s octem, osolíme, okořeníme pepřem, novým kořením, bobkovým listem, zázvorem, citronovou kůrou a vaříme 20 až 25 minut. Poté přecedíme, přidáme perník, zavařeninu, nasekané ořechy, oloupané nakrájené mandle, rozinky a rozkrájené švestky. Podle potřeby dochutíme citronovou šťávou, aby omáčka byla sladkokyselá. Opět několik minut povaříme, přidáme porce kapra a na mírném ohni vaříme asi 12 až 15 minut. Necháme vychladnout, druhý den ohřejeme a podáváme s knedlíky.

KAPR NA MODRO

4 porce kapra, 5 – 6 lžic octa, sůl, 1 karotka, 1 petržel, kousek celeru, 1 menší cibule, 4 – 6 zrnek pepře, 3 – 5 zrnek nového koření, 1 bobkový list, tymián podle chuti

Porce hladkého kapra (pokud má šupiny, odstraňujeme je tak, abychom nesetřeli sliz) naskládáme na dno hrnce kůží nahoru, polijeme je horkým octem a necháme odležet. Mezitím v osolené vodě povaříme asi 10 až 15 minut na kostičky nakrájenou karotku, petržel, celer, na čtvrtky nakrájenou cibuli společně s pepřem, novým kořením, bobkovým listem a tymiánem. Vývar nalijeme na rybu a na mírním ohni vaříme doměkka. Podáváme s bramborem a jednotlivé porce na talíři pokapeme rozehřátým máslem a posypeme nasekanou petrželkou. Můžeme podávat také s jablečným křenem a pečivem.

KAPR NA ZELENO

4 porce kapra, 1 citron, 1/8 l kořeněného vína, 1 karotka, 1 petržel, 1 cibule, 1 bobkový list, 10 zrnek pepře, 6 zrnek jalovce (část můžeme rozdrtit), sůl, 1 lžíce cukru, 1 lžíce másla, 1 lžíce hladké mouky, 1 šlehačka, 1 žloutek, 4 snítky kopru (může být i sterilovaný), 2 snítky zelené petrželky

Porce kapra pokapeme citronovou šťávou a necháme asi 15 minut odležet. Víno zředíme asi na polovinu vodou, přidáme nakrájenou karotku, petržel, cibuli, bobkový list, pepř, jalovec, a 10 minut povaříme. Osolíme, osladíme, přidáme na menší kousky nakrájené porce kapra a necháme na plotně 20 minut „táhnout“ – nevaříme. Ke lžíci rozehřátého másla přidáme mouku, chvíli osmahneme a za stálého míchání ředíme přecezeným vývarem. Povaříme, až je omáčka hladká a dostatečně hustá. Pak k ní přidáme šlehačku, v níž jsme promíchali žloutek, zeleninu z vývaru, nasekaný kopr, petrželku, chvíli povaříme, podle potřeby osolíme, případně dochutíme citronovou šťávou a nakonec v ní prohřejeme porce ryby. Podáváme s brambory a se salátem.

Vaše redakce

Královna příkopů

Nejkvalitnější je kopřiva sebraná právě v jarních měsících.

Už staří Římané si šlehali revmatické klouby svazkem kopřiv. Je to rostlina s bohatou historií, opředená mnoha pověstmi. | U nás však byla odpradávna dávána do souvislostí s tajemnými silami. Věřilo se například, že kopřiva dokáže odehnat zlé duchy a čarodějnice. Proto se přidávala dobytku do píce, aby ho ochránila před působením zlých sil. Kopřiva zakopaná v rohu čerstvě zoraného pole ho chránila před housenkami a všetečným ptactvem. Kopřiva měla i své speciální použití, a to v případech, kdy nebyla jistota, že mrtvý člověk je skutečně po smrti. Přiložená čerstvá kopřiva nebožtíkovi neublížila, ale kůže domněle zesnulého zčervenala. Jak je vidět, u našich předků byla kopřiva v oblibě. Ale v naší době, vzhledem ke svému přemnožení a nepříjemnému sběru, již tak populární není. Listy obsahují třísloviny, karoteny, vitamín B2, provitamín A, značné množství vitamínu C a hlavně chlorofylu, který má protizánětlivý a hojivý účinek, urychluje zcelování ran a regeneraci pokožky poškozené buď úrazem (popálení, poleptání, opaření), nebo nějakým chronickým procesem (proležení). Kromě toho působí chlorofyl i tonizačně a povzbudivě na metabolismus a ostatní fyziologické funkce. Z dalších látek je to kyselina křemičitá, působící močopudně, třísloviny s protikrvácivým účinkem a látky snižující hladinu krevního cukru i vysoký krevní tlak. Díky antiseptickému působení se kopřiva používá jako pomocný lék při zánětech dýchacích a močových cest. V lidovém léčitelství je hojně ordinována k léčbě chudokrevnosti, při trávicích obtížích a jako podpůrný prostředek při léčbě cukrovky. Komplex účinných látek kopřivy zvyšuje enzymatickou činnost a zlepšuje prokrvení vnitřních orgánů. Kopřiva se používá také zevně, hlavně při problémech s padajícími a nadměrně se mastícími vlasy. Běžně se z kopřivy připravuje čaj, ať již ze samotné byliny anebo směsi, v níž je kopřiva obsažena. Pro kosmetické použití dáváme přednost odvaru. Podávání kopřivy je naprosto bezpečné, nejsou známy žádné kontraindikace ani nežádoucí účinky. Naopak se doporučuje dlouhodobé pití kopřivového čaje. Kopřiva je také důležitou součástí očistné kůry, kterou zahajujeme vždy na jaře a na podzim, kdy se nám v těle nahromadí řada odpadních látek, jichž se potřebujeme zbavit. Kúra by měla trvat tři týdny a vzhledem k tomu, že stojíme na prahu jara, můžeme s ní začít co nejdříve.

Vaše redakce

Kopřiva stokrát jinak nejen o velikonocích

V přípravě jídel se jako špenát, příloha k masu, do zeleninových a bramborových polévek, salátů, omelet a nádivek využívaly zejména mladé lístky kopřiv nakrájené na malé kousky a spařené, aby nepálily. Používal se však také popenec, libeček, petrželka, pažitka, lebeda, do bylinkových polévek se přidávaly lístky smetánky, chudobky a fialky.

|

Jehněčí s omáčkou z kopřiv

600 g jehněčího masa z kýty nebo plece bez kostí, 1 lžíce vepřového sádla, mletý pepř a sůl Omáčka: 0,5 l vývaru z kostí, 2 hrsti kopřiv, 1 stroužek česneku, 2 žloutky, 2 dl sladké smetany, 100 g másla, 2 lžíce hladké mouky, špetka muškátového květu, sůl

Maso opláchneme ve studené vodě, osolíme, opepříme a opečeme na sádle. Podlijeme mírně vodou a v troubě upečeme za stálého podlévání. Mezitím si připravíme omáčku: na rozpuštěném másle podusíme nasekané kopřivy, zalijeme vývarem a krátce povaříme. Mouku rozkvedláme ve smetaně, přidáme ke kopřivám, ochutíme muškátovým květem a 20 minut povaříme. Přidáme utřený česnek, osolíme, krátce povaříme a nakonec pro zjemnění zašleháme žloutky, ale omáčku už nevaříme. Podáváme s plátky jehněčí pečeně.

Kopřivová polévka s kysanou smetanou

3 lžíce mladých kopřiv, 2 stroužky česneku, 2 dl kysané smetany, 150 g másla, 2 krajíce tmavého chleba, kmín, sůl, voda nebo hovězí vývar

Na polovině dávky másla osmažíme chléb nakrájený na kostičky, zalijeme vodou, či lépe vývarem, povaříme, přidáme česnek utřený se solí a kmín. Nasekané kopřivy podusíme na druhé polovině másla a vložíme do polévky. Za stálého míchání přilijeme smetanu. Dál už nevaříme a dochutíme mletým pepřem.

Špenát z kopřiv

5 hrstí kopřiv, 1 cibule, 2 stroužky česneku, 2 vejce, 1 lžíce sádla, 50 g másla, 2 lžíce sladké smetany, 2 lžičky hladké mouky, špetka muškátového květu, mletý pepř, sůl

Na sádle zpěníme cibuli a přidáme nasekané a spařené kopřivy, mírně podlijeme vodou, přidáme česnek utřený se solí, ochutíme pepřem a muškátovým květem a dusíme doměkka. Z másla a mouky připravíme světlou jíšku, kterou kopřivy zahustíme, zjemníme smetanou, přidáme celá vejce, osolíme a necháme ještě přejít varem.

Velikonoční hlavička (nádivka)

200 g vepřové plece, 200 g uzeného bůčku, 200 g masa z králíka nebo kuřete, hrst kopřiv, petrželová nať, 6 vajec, 6 žemlí, 1/8 l mléka, mletý pepř, případně muškátový květ, sůl a sádlo na vymaštění pekáčku

Maso uvaříme v osolené vodě každé zvlášť, vychladlé nakrájíme na kostičky. Pokrájené žemle vložíme do mísy a zvlhčíme několika lžícemi vývaru z uzeného masa, přidáme kostky masa, sekané kopřivy a petrželovou nať, podle chuti osolíme a okořeníme pepřem, případně muškátovým květem, přilijeme vejce rozšlehaná v mléce, promícháme a směs necháme stát 10 až 15 minut. Pak ji narovnáme do sádlem vymaštěného pekáčku a upečeme dočervena.

Vaše redakce

Hrách a kroupy, to není hloupý

Nejprostším staročeským jídlem bývaly luštěniny. Čočka se připravovala dnes už pro nás naprosto neobvyklým způsobem, totiž nasladko se sušenými švestkami. | Mnohem častěji než dnes bývaly na talíři fazole. Oblíbená bývala pohanka, z níž se vařila sladká kaše s mlékem a cukrem či medem, nebo slaná s osmaženou slaninou. Zcela neodmyslitelně však patřily do jídelníčku kroupy. Však se také říkávalo: „Hrách a kroupy, to je hloupý, to my máme každej den...” Pokud jste se však právě vrátili ze zabíjačky či jiného veselí spojeného s hojností jídla, zkuste pokrmy z těchto staročeských ingrediencí alespoň jednou vyzkoušet. K ochutnání vás může přivést i situace, máte-li hlouběji do kapsy. A ostatně, kdo si přece jen nemůže odpustit maso ve velkém, může si dát husu v šouletu. Věřte, že toto jídlo nemá chybu. Ani milovníci sladkého nepřijdou zkrátka, když si vyberou hrachovou kaši po staročesku.

Hrách s kroupami

300 g hrachu, majoránka, 150 g krup, 1 lžíce tuku, sůl, 300 g uzené slaniny

Přes noc namočený hrách uvaříme s trochou majoránky. Zvlášť uvaříme kroupy s tukem. Uvařený hrách a kroupy smícháme, osolíme a polijeme na kostky pokrájenou a rozškvařenou slaninou. Přikusovat můžeme kyselou okurku nebo salát z kysaného zelí.

Husa v šouletu

200 g hrachu, 200 g krup, 2 cibule, 40 g husího sádla, 4 porce husy, drůbeží vývar, sůl, mletý pepř, zázvor, 2 stroužky česneku

Namočený hrách uvaříme doměkka, stejně jako kroupy. Cibulku nasekanou nadrobno zpěníme na rozehřátém husím sádle, přidáme porce husy, opečeme, podlijeme vývarem, osolíme, okořeníme mletým černým pepřem, zázvorem a dusíme. Posléze přidáme rozetřený česnek a opět dusíme. Smícháme s vařeným hrachem a kroupami, vložíme do masívní kameninové nádoby a zvolna pečeme do doby, než je husa měkká.

KOČIČÍ SVATBA

100 g velkých krup, 200 g hrachu, 1 cibule, 100 g sádla se škvarky, 3 stroužky česneku, pepř, sůl

Samostatně uvaříme předem namočený hrách a dobře oprané kroupy, smícháme, přidáme česnek, pepř a sůl. Mastíme cibulkou osmaženou na sádle i se škvarky.

Hrachová kaše po staročesku

Uvaříme dva šálky přes noc namočeného hrachu. Slijeme vodu a rozetřeme ho s máslem a trochou bílého vína na kaši. Kaši mírně osolíme, přidáme podle chuti med, okořeníme skořicí, můžeme přidat i tlučené mandle, a na talíři ozdobíme strouhaným perníkem.

Karbanátky z hrachu a krup

250 g hrachu, 120 g krup, 150 g vařeného uzeného masa, 1 cibule, 20 g tuku, 2 stroužky česneku, 2 vejce, sůl, strouhanka, tuk

Uvařený hrách a kroupy umeleme s vařeným uzeným masem. Nadrobno nasekanou cibuli osmažíme na tuku, přidáme rozetřený česnek, žloutky, sůl a vypracujeme směs, z níž vytvarujeme karbanátky. Ty pak obalíme v rozšlehaném bílku, strouhance a rychle osmažíme v tuku.

Vlasta Hlušičková

Šalvěj nejen do kuchyně

„. . . připravovat pokrmy se suchou utlučenou šalvějí, neboť jsou libé,” a užívat ji „lidem chudým i bohatým v lékařství, kuchařství i ve sklepích,” doporučuje proslulý bylinkář Petr Ondřej Mathioli ve svém Herbáři

|

Léčivé účinky šalvěje lékařské či babského ucha byly písemně zachyceny už před dvěma tisíci lety. Škoda, že šalvěj zmizela z našich zahrádek, kde kdysi byla pěstována s ostatním zeleným kořením. Šalvěj kvete v červenci fialovými pyskatými květy. Roste na slunných místech, na chudších, suchých půdách. Dala by se tedy na zahrádce pěstovat v podobných podmínkách, třeba i na skalce, má totiž hezký list i květ. Jako koření se sbírají čerstvé listy po celý rok, pro sušení jsou nejlepší před květem.

Šalvěj je léčivka i koření

Šalvěj lze použít nejen na kloktání, a to především při zánětu dutiny ústní, ale i k prevenci před virovými onemocněními, zmírňuje nadbytečné pocení, ničí baktérie, působí protizánětlivě, podporuje trávení a zlepšuje funkci žlučníku a jater, v neposlední řadě ji lze použít jako obklad na vředy, ztuhlé a bolestivé klouby a výplachy. Její účinné antibakteriální, protizánětlivé, antioxidační a sedativní látky velmi prospívají krvi, proto například podporuje menstruaci, také uvolňuje bolesti, snižuje horečku, celkově zklidňuje.


Koupel z listů šalvěje využíváme při nadměrném nervovém zatížení, na zklidnění postačí 200 g šalvěje na 1 litr vody. Krátce povaříme a necháme 20 minut stát, pak nalijeme do připravené lázně. Čaj z šalvěje lze kombinovat s mátou, čerstvým zázvorem a citronem, anebo svařit s mlékem, a nezapomínejme, že bylinky je nejlepší sladit medem.


V kuchyni používáme šalvěj zejména na jehněčí, telecí, na ryby i do salátů, dále do pomazánek a másel společně s mátou, yzopem a petrželkou, ale pozor, má velmi silné kořenité aróma i výraznou chuť, takže na jednu porci postačí jeden až dva lístečky čerstvé nebo malá špetka suché, drcené šalvěje.

Bylinkami obecně můžeme jídlo kořenit a omezit tím přísun kuchyňské soli. V bylinách je větší přítomnost energie a životaschopnosti než ve vyšlechtěné zelenině. Jsme zvyklí dávat třeba oregano čili dobromysl na pizzu, výborné antibakteriální účinky má majoránka, kterou běžně používáme do polévek a bramboráků, do salátů používáme antivirový tymián. Mějme na paměti, že byliny nám přinášejí tzv. hořčiny, které nám na moderním talíři většinou chybějí.

Vlasta Hlušičková

Masopust se neobešel bez zabíjačky

Počátky tradice masopustu je třeba hledat v předkřesťanském kultu zimního slunovratu. Je to původně pohanská slavnost zasvěcená bůžkovi Bakchovi nebo Liberovi. Odtud také název bakchanálie nebo liberálie. Svůj původ mají v Egyptě, odkud se rozšířily do Řecka, následně do Říma a pak už do všech koutů Evropy.

|

Po staletí se masopust slavil jako období nevázané, v němž si lidé užívali veselí, hodně jedli a pili. Musíme si připomenout, že většina lidí v dávných dobách žila na venkově, kdy se v zimě na polích nepracovalo a dokončovaly se pouze drobné práce, jako bylo draní peří, mlácení obilí či spřádání lnu, opravy zemědělského nářadí. Nejstarší zmínka o masopustu slaveném na našem území pochází z druhé poloviny 13. století.

Masopust začíná 6. ledna svátkem Tří králů a vrcholí o masopustním pondělí a úterý, čtyřicet dní před velikonočními svátky. Ač nemá masopust příliš společného s liturgií, je plně podřízen církevnímu kalendáři. Vzhledem k tomu, že velikonční svátky jsou pohyblivé, může masopust trvat od 6. ledna až do 7. března. Definitivně končí Škaredou nebo Popeleční středou, začátkem půstu, kdy se také konaly maškarní průvody, chodící od domu k domu. Mezi maskami nesměl chybět medvěd, jemuž jsou přisuzovány magické schopnosti, zejména plodnost. Proto si s ním při každé zastávce musely ženy a dívky zatancovat. Ačkoliv se průběh masopustu kraj od kraje něčím lišil, jedno měl společné. Končil taneční zábavou a “pochováváním basy”, což je parodie na pohřeb marnotratníka.

Vzhledem k tomu, že s koncem masopustu nastával čtyřicetidenní předvelikonoční půst, o masopustu se každý snažil dopřát si hojnosti jídla a pití. Traduje se, že masopustu vděčíme za nejoblíbenější české jídlo, knedlo-vepřo-zelo. O masopustu se totiž většinou zabíjelo prase. Na zabíjačku se zvali příbuzní i sousedé. Hody podle dochovaných zápisků začínaly polévkou a ovarem, následovala dušená směs masa a drob, nesměli chybět “vrabci”, tedy kousky do červena upečeného vepřového masa. A zlatým hřebem bylo knedlo-vepřo-zelo, tedy až do 19. století bez knedlíků, pouze se zelím, které se upravovalo trochu jinak než v současnosti. Uvařilo se, zalilo kyselou smetanou a rozpálenou slaninou, sádlem nebo máslem. Bylo to údajně nejopulentnější jídlo roku, na nějž se proto lidé těšili celý rok. To vše hojně zapíjeno pivem, nechyběla ovšem ani pálenka.

Co ovšem nesmělo chybět nikdy, to byly křupavé koblihy, většinou plněné zavařeninou a sypané cukrem s vanilkou. V současnosti se koblihy pečou po celý rok. Chceme-li si je ovšem udělat trochu netradičního tvaru, inspiraci na takzvané rosenkrafpen, tedy růžové koblihy, najdeme u M. D. Rettigové.

Těsto na koblihy rozválíme a vroubkovanou formičkou vypícháme kolečka. Každé tři potřeme bílkem a přilepíme na sebe. Pak vprostředku uděláme důlek a dáme smažit. Udělají se tak růžičky, do jejichž středu dáme zavařeninu a posypeme cukrem.

A kdo se vyhýbá sladkému, může si udělat slané. V míse utřeme 300 g tvarohu, 4 žloutky, přidáme 30 g droždí vykynutém ve 4 lžících smetany nebo mléka s 30 g cukru, 450 g polohrubé mouky a špetku soli. Těsto necháme trochu vykynout a vykrajované koblihy usmažíme. M. D. Rettigová radí, že pokud k nim dáme “polního salátu, pak takové koblihy při nedostatku ryb smaženou rybu nahradí”.

Vlasta Hlušičková

Med s křenem ? Bomba proti nachlazení

V tomto období mnohé z nás zaskočí chřipka, kašel nebo rýma. A protože se snažíme být co nejdříve fit, hledáme prostředky a způsob, jak se nepříjemného stavu co nejdříve zbavit. Ačkoliv je na trhu spousta nejrůznějších přípravků, nezaškodí, někdy spíše jen pro pobavení, nahlédnout do starých receptářů. |

Bylinky, med, křen

S kašlem si můžeme poradit třeba sirupem z 100 g natě jablečníku obecného, který dáme do 3/4 litru vody, druhý den přecedíme, vylisujeme a tekutinu vaříme s 1/2 kg cukru do zhoustnutí. Užíváme po jídle třikrát denně kávovou lžičku. Pokud se nám špatně odklašlává, můžeme smíchat čerstvou zelnou šťávu s medem v poměru 4:1 a užívat několikrát denně. Odhlenění také pomáhá čaj, který získáme tak, že vylouhujeme po 30 g listu jitrocele, květu černého bezu a listu podbělu a po 20 g kořene lékořice, kořenu proskurníku, semena fenyklu a kořenu chrpy. Pijeme několikrát denně. Můžeme také utřít vajíčko s polévkovou lžící medu a strouhaným křenem a několikrát denně si vzít čajovou lžičku vzniklé pasty.

Křen smíchaný s medem pomáhá nejen při kašli, ale i při chřipce a nachlazení, stejně jako sirup ze sedmikrásky. Při kataru horních cest dýchacích si můžeme také pomoci inhalováním. Nemusíme inhalovat páru z bylinek, stačí pára z brambor vařících se ve šlupce. K inhalaci samozřejmě můžeme použít heřmánek, rozmarýn, diviznu, podběl, přesličku.

Pro otrlejší česnek a cibule

Čaj z cibule pomáhá při akutní rýmě, ale při předávkování může dráždit zažívací ústrojí. Čerstvou šťávu z cibule si také můžeme kapat při začínající rýmě do nosu. Odvar z cibule a majoránky, oslazený medem můžeme popíjet nejen při rýmě a kataru horních cest dýchacích, ale i při angíně, kdy si z cibule můžeme přikládat obklady. Povaříme 200 g cibule v troše vody s dvěma lžícemi anýzu. Kašičku naneseme na kousek plátna a teplý obklad si přikládáme na krk. Obklad překryjeme igelitem, převážeme suchou šálou a necháme působit dvě hodiny. Při kašli a kataru můžeme pít horké mléko s prolisovaným česnekem. Výluh z česneku a citrónu pomůže nejen při průduškovém astmatu, ale působí dobře i na stářím ochablou pokožku a dokonce i jako protilátka při otravě nikotinem.

Raději nezkoušet

Následující takzvaná Epsteinova kúra je totiž poměrně drastická a lidem třeba s vředovou chorobou, nemocným srdcem či vysokým tlakem by dokonce mohla ublížit. Takže, do dvou lžic šťávy nebo džemu z černého bezu přidáme dvě polévkové lžíce rumu, dvě čajové lžičky medu a dvě tablety acylpirinu a vmícháme do horkého lipového čaje, případně do čaje z květu černého bezu a pijeme v horké koupeli, v níž vydržíme asi deset minut. Pak bez velkého utírání rychle do postele. Začneme se silně potit. Kúru se nedoporučuje dělat více než tři dny za sebou. A ještě jednou voda, tentokrát bez rizika. Při nachlazení si napustíme horkou vodu do umyvadla, přidáme hrst soli a namočíme si ruce až po lokty. Koupel by měla trvat až 30 minut.

Vlasta Hlušičková

Chmel není jenom pivo…

Ačkoliv je chmel především posvátná rostlina milovníků piva, málokdo ví, že chmelové výhonky, mladé „pazoušky”, už vyštipovali labužníci v Římě za dob Plinia a jedli jako salát ochucený solí, pepřem, octem a olejem.

|

Chmelové šištice se dříve užívaly i jako léčivo se zklidňujícími prostředky, dávaly se do polévek i nápojů. Látky obsažené v chmelových hlávkách povzbuzují chuť k jídlu, působí močopudně, vyvolávají spánek, zklidňují i pohlavní předrážděnost.

Věděl to už Petr Ondřej Mathioli, osobní lékař Ferdinanda Tyrolského, který žil a pracoval od roku 1554 v Praze a vydal tu v češtině Herbář, jinak bylinář velmi užitečný. V něm uvádí, že vnitřně požitá syrová šťáva z chmele „mocně žene stolice, vařená působí slaběji, avšak proti tomu znamenitě slouží při zacpání všelikých vnitřních orgánů, vyhání z těla obojí žluč, čistí krev a přivádí močení”.

Chmel podle něj prospívá i vzhledu, dnes bychom řekli léčebné kosmetice. Chce-li si to někdo zkusit, pak „pití odvaru vršků chmelových, dále rutky polní, boráku, volského jazyka, pelyňku a čekanky v kozí syrovátce čistí krev od horkokrevnosti, činí tělo pěkným, zahání pihy, skvrny, svrab těla, jeho žlutost, zelenost, horkost krve, malomocenství, francouzskou nemoc, lišeje a červenost tváří se zlou zsinalostí”. A chmel podle něj pomůže i od zapáchajících nohou, pokud si připravíte prášek z hlaviček chmelových, kamence a duběnek, jímž si budete zasypávat prsty a do obuvi dávat mech nebo dubové listí.

„Napářka připravená z chmelového květu dobře prospívá pevně uzavřené matce i lidem, kteří obtížně močí, ba i těm, kteří cítí v měchýři kámen, když mají močiti,” tvrdí Mathioli ve svém Herbáři.

Chmelový čaj ostatně patří do výbavy i dnešních bylinkářů, podle nichž utišuje migrénu, záchvaty hysterie, pomáhá při nespavosti, mírní bolesti prostaty a pomáhá při potížích s močením. A jak se připravuje? Do 1/4 litru vařící vody vhodíme 2 lžičky chmelových šištic, nasbíraných ještě před dozráním a necháme přejít varem. Louhujeme pod pokličkou asi 10 minut.

Chmel se používal i v gastronomii

Je libo kůzlátko zadělávané s chmelíčkem (mladé výhonky chmele) a se smrži? Pak očištěný předek kozelčí rozkrájej na úhledné kousky, polož je do rendlíku, dej pod ně kus másla a zelenou petružel a podus je, osol je, a přilévej po troškách studené polévky nebo vody. Ořezej mladý chmelníček jako špargl a udus několik smržů na másle a petruželi. Udělej ze 7 dkg másla řídkou, bledou zápražku, rozmíchej ji s polévkou, přidej chmelíček i smrže a vař omáčku půl hodiny. K posledku přidej kůzle a přecezenou šťávu a převař ji trochu. Urovnej maso na mísu, okolo dej smrže a chmelíček a polij omáčkou. Máš-li raky, přidej oloupané ocásky a klepeta a poklaď vše račím máslem.

Ani vegetariáni nepříjdou zkrátka

Mladé výhonky chmele zbavíme spodní dřevnaté části a žluté slupky, lehce je opereme a vložíme do osolené vroucí vody s citrónovou šťávou a vaříme 15 až 20 minut. Potom dáme měkký chmelíček na síto okapat, urovnáme na mísu, posypeme strouhankou, osmaženou na másle, pokapeme rozpáleným máslem a horký podáváme. Někomu bude stačit třeba jen salát s mladými výhonky chmele. Opraný hlávkový salát dáme okapat a roztrháme jej na kousky. Chmelíček a mladou cibulku nakrájíme na kousky, promícháme, ochutíme solí, pepřem a cukrem, zakapeme octem a olejem. Můžeme přidat 2 vejce vařená natvrdo a pokrájená na kolečka.

Vlasta Hlušičková

... a zelí není jen příloha k vepřovému

Po svátečním hodování je jedním z nejčastějších novoročních předsevzetí se nabraných pár kilogramů zase co nejrychleji zbavit, a v tom nám může pomoci cenově nejdostupnější zelenina, jíž je zelí, a to zejména kysané. Pro vysoký obsah vitamínu C, vlákniny a dalších zdraví prospěšných látek bylo vždy hojně využíváno i v domácím lékařství, zejména pro dobré trávení. Zelí je výborným preventivním prostředkem proti onemocnění střev, ale účinně pomáhá i proti nachlazení, jemuž jsme právě v tomto ročním období vystaveni. |

O tom, že vynikající účinky zelí nejsou novinkou, svědčí historická literatura. Pochvalně psal o hlávkovém zelí už Marcus Porcius Cato starší (234 - 149 př. n. l.), který upozornil nejen na to, že zelí podporuje dobré trávení, ale hojí i vředy a rány, pokud ho použijeme k obkladům. A co je pro současnost velmi zajímavé, radil také pojídat zelí před hostinami, kde se bude hojně popíjet, ale i po nich. O účinnosti této dobré rady se ostatně jistě přesvědčili i zkušení pijáci na Slovácku, neboť jinak by se nemohlo tradovat jejich doporučení, že „zelí po pijatice střízví rozum”. Už školáci vědí, že sudy s kvašeným zelím jako ochranu před kurdějemi vezl na slavnou plavbu objevení Ameriky Kryštof Kolumbus i slavný mořeplavec James Cook.

Dalo by se sice o užitečnosti zelí citováním bylinkářů, ale i seriózních lékařů minulých století pokračovat, lepší však bude si účinky zelí, které pomáhá nejen při hubnutí, viz notoricky známá tukožroutská polévka, na vlastní kůži vyzkoušet.

Zelí také působí proti zánětům, snižuje hladinu cholesterolu i krevní tlak, prosazuje se i v kosmetice. Tady je několik méně známých receptů na zelné saláty. Uvedená množství jsou na čtyři porce.

Salát z červeného zelí s vejcem a kapary

400 g červeného hlávkového zelí, 1 natvrdo uvařené vejce, 1 cibule, 1 lžíce kaparů, 2 lžíce sekané petrželky či pažitky, ocet, 2 lžíce panenského olivového oleje, cukr, pepř, sůl

Zelí nakrouháme, promícháme s octem, olejem a solí a dáme nejméně na půl hodiny do chladničky. Před podáváním ochutíme pepřem a cukrem, navrch nasypeme směs cibule nakrájené na kroužky, nasekané petrželky, kaparů a uvařeného vejce.

Salát z červeného zelí s hruškami a hrozinkami

400 g červeného hlávkového zelí, 3 hrušky, 1 lžíce hrozinek, 5 lžic panenského olivového oleje, ocet, cukr, sůl

Nakrájené zelí ochutíme octem, solí a cukrem, zakápneme olejem a uložíme do chladničky na 2 až 3 hodiny. Oloupané hrušky nakrájíme na nudličky a vmícháme do zelí spolu s předem namočenými hrozinkami, a před podáváním necháme v chladničce ještě alespoň půl hodiny odležet.

Salát z červeného zelí s brusinkami

400 g červeného hlávkového zelí, 200 g brusinkového kompotu, 3 lžíce vody, sůl

Nakrájené zelí osolíme, smícháme s brusinkami, a podle potřeby zředíme vodou. Alespoň na půl hodiny dáme do chladničky rozležet.

A komu chybí maso, zkusí šuspajdy

300 g kysaného zelí, 150 g mletého vařeného uzeného masa, 150 g strouhanky, 1 vejce, 2 žloutky, 1,5 dl sladké smetany, máslo, muškátový květ, sůl

Zelí propereme v horké vodě, nakrájíme a podusíme na másle. Přidáme mleté uzené, smetanu, vajíčko a žloutky, špetku muškátového květu a strouhanky tolik, abychom vypracovali tužší těsto. Vytvarujeme knedlíky o velikosti průměrně velkého rajčete, vložíme do osolené vroucí vody a vaříme asi sedm minut. Na talíři omastíme rozpuštěným máslem.

Vlasta Hlušičková

Apatyka našich babiček

S oučasné krátké dny a nedostatek sluníčka nám na síle a energii rodhodně nepřidají. Musíme proto svému tělu trochu pomoci a sáhnout po receptech našich babiček a prababiček, které sice neměly k dispozici moderně vybavená zdravotnická zařízení, ale zato si velmi dobře rozuměly s přírodou.

|

Elixír pro každého

Skvělým pomocníkem pro zvýšení imunity, tedy odolnosti našeho organismu, je třapatka nachová. Většinou ji ale známe pod jejím latinským názvem, echinacea purpurea. Patnáct kapek extraktu této byliny třikrát denně dokáže skutečně zázraky s naší odolností vůči poletujícím infekcím.

Zdomácnělí cizinci

Z východu k nám přicestovali dva vydatní pomocníci – rakytník a mumio.

Rakytník je velmi pichlavý keř, jehož oranžové bobule ale ukrývají vedle mimořádného množství vitamínu C také neuvěřitelné množství dalších prvků, které nejenže chrání náš organismus preventivně, ale umí také účinně pomoci při léčbě rozběhlého neduhu. Dnes už se pěstuje i u nás, a svou chutí je rakytníkový sirup vhodný i pro děti.

Mumio je také nazývané krví skal. Jeho domovem jsou mongolské hory, z nichž vyvěrá v podobě hnědé lávy. Mongolové s ním odedávna léčili nejen sebe, ale i svá zvířata. Právě podávání mumia připisují pověstnou výdrž a kondici svých stepních koní. Dodnes nemají vědci mumio zcela probádané, ale už to, co vědí, stojí za to, abychom se na něj jako na pomocníka svého zdraví s důvěrou obraceli. Stačí jedna dávka denně po dobu jednoho měsíce, aby se tělo zásobilo řadou minerálů, kterých se nám často až kriticky nedostává.

Domácí zázraky

Začneme-li už cítit ono neblahé škrábání v krku, je načase se pokorně vrátit k léčivým čajům našich předků. Směs z jitrocelu kopinatého, lipového květu a slézu maurského umí velmi rychle pohladit a uvolnit podrážděné dolní cesty dýchací. U dětí do pěti let je však třeba sléz maurský nahradit květem petrklíče, neboli prvosenky jarní, která je vůči dětskému organismu o poznání šetrnější.

Důsledky nemírného hodování

Také po vydatných hodokvasech, které v čase vánočním a silvestrovském neminou téměř nikoho, bude nejspíš třeba zelených pomocníků. Ostatně, i se zbědovanými žaludky, žlučníky a slinivkami si naše babičky věděly rady. Pravda, čaj z těchto bylin je příšerně hořký, ale zato velmi účinný. Máta, maceška a jablečník. Tato trojice je pro lidi trpící žaludečními a slinivkovými obtížemi doslova darem z nebes, i když pořádně hořkým. Při jaterních problémech je dobré přidat denně lžičku semínka ostropestřce mariánského. A jestli se někomu po bujarých oslavách ozvou ledviny, vypomůže další trojice zelených pokladů – celík zlatobýl, vrbovka a mochna husí, nebo také stříbrná.

Všechny tyto čaje se připravují stejně. Zarovnaná polévková lžíce bylinné směsi se spaří čtvrt litrem vroucí vody a nechá 10 minut odstát. Pak se nálev scedí, pokud možno přes bambusové nebo nerezové sítko, a pije nalačno, minimálně 10 minut před jídlem. Bylinné čaje se nesladí, snad jen pro děti lze přidat kapku medu do čaje, který už trochu vychladl.

-raz-

Staročeská punčová inspirace

Vůně punče, svařeného vína a pečených kaštanů se stala neodmyslitelnou součástí vánoční atmosféry. Zejména punče však patřily k oblíbenému zimnímu nápoji už našich pradědečků a prababiček. Nevěříte? Zde je několik typů na staročeské punče. O tom, že punč byl zřejmě na stole často, a to nejen o Vánocích, svědčí skutečnost, že si jeho základ připravovaly hospodyňky do zásoby. |

Vaječný punč

Na 12 sklenic punče vraz do hladkého (vysokého) hrnce osm vajec a kloktej nebo mrskej je nad ohněm, až se nadobro zpění, pak vlij na ně punčovinu, nejlépe královskou pražskou, přidej vody, kolik potřebí na dvanáct sklenic punče, postav hrnec opět nad oheň a kloktej stále do doby, až se punč počne zvedati. Potom nalévej do sklenic.

Královská punčovina pražská

Oloupej tenince čtyři pomeranče a čtyři citrony, dej kůru do sklenice a nalij na ni tolik jemného rumu, aby zaplavala, a nech ji takto státi přikrytou hodinu. Šťávu z nich vyceď do sklenice a proceď ji organdinem. Do kamenného hrnce dej vařiti 56 lotů (1 kg) cukru rozsekaného drobně se dvěma žejdlíky (7 dcl) studničné vody a vař jej 15 minut. Pak přilij do něho procezenou šťávu, vař jej opět 4 minuty a přitom jej odpěňuj. Pak jej odstav od ohně a vlij pomalu do něho rum s napolo vymočenou kůrou. Nech jej přikrytý státi, až prochladne, potom přidej žejdlík (3,5 dcl) jemného rumu, kůru vyndej nebo proceď, a vystydlou punčovinou naplň láhve. Chceme-li punč mít silnější, dáme rumu více.

Vinný punč

Ostrouhej na libře (57 dkg) cukru kůru ze tří citronů, šťávu vytlač a proceď. Dej do smaltovaného hrnce vařiti pintu (14 dcl) vody, vlij do ní 2 žejdlíky (7 dcl) červeného nebo dobrého rakouského vína a žejdlík (3,5 dcl) rumu, přidej onen cukr a šťávu z těch tří citronů a nech punč státi, až se počne vařiti. Potom punč zapal hořícím fidibusem a nech jej hořeti, až uhasne. Pak jej proceď.

Anglický punč

Oloupej tenounce kůru ze dvou pomerančů, dej ji do čistého kastrolu, přidej 2 libry (114 dkg) cukru roztlučeného na kusy, přilij pintu (14 dcl) studené vody a svař je, přitom pilně sbírej z cukru pěnu. Přilej pak k němu láhev burgundského, láhev rýnského vína a láhev rumu i šťávu ze čtyř citronů a čtyř pomerančů. Pak postav punč na horké místo, přikryj jej dobře a nech hodinu státi. Potom přeceď punč a nalévej do skleniček.

Vlasta Hlušičková