Zdraví

Zakladatelem kondičního cvičení je Fridolín Hojer

Pod stále ještě trochu exotickým slovem wellness, majícím svůj původ v anglickém slově well, znamenající dobře či správně, se skrývá zcela neexotická škála činností, které člověka dostatečně formují nejen po stránce fyzické, psychické a sociální, ale také emocionální a mentální. Ačkoliv by se podle názvu zdálo, že jde o trend posledních let, jako obvykle to není zcela pravda.

|

K propagátorům všeobecného harmonického rozvoje člověka patří zcela neodmyslitelně Fridolín Hojer. Pocházel z velice chudé rodiny. s dalšími osmi sourozenci žil v dělnických čtvrtích Žižkově a Karlíně, a tak jeho první cesta samozřejmě směřovala do továrny zvané Rustonka, kde zpočátku pracoval jako kotlář lokomotiv a mostař. Pohyb, tělesnou obratnost a sílu obdivoval již v dětství, ale teprve v šestnácti letech vstoupil do Sokola, kde začal cvičit pod odborným dohledem.

Jeho velkým vzorem byl náčelník jednoty Julius Grumlík, člen vídeňského siláckého kroužku, jehož vypracovanou postavu údajně obdivoval sám Miroslav Tyrš. Pod Grumlíkovým dohledem si Hojer osvojoval zápas v řeckořímském stylu, vzpíral, ale zároveň patřil k nejlepším i v lehké atletice a gymnastice. V roce 1888 vyhrál sokolský přebor ve všech vypsaných disciplínách. Jeho všestrannost byla příkladná. V Čechách za chvíli Hojer i jeho tréninkový partner Josef Balej neměli konkurenci, a tak se chodili koukat na zahraniční siláky do karlínského Varieté, kde obdivovali nové metody a v zákulisí tajně trénovali na činkách tehdejších siláků. Tam měli možnost v roce 1891 obdivovat bratry Rosso a podle jejich vzoru začala vystupovat i první dvojice českých siláků. Místem jejich prvních vystoupení byly především hostinské sály, cvičebním náčiním po domácku udělané činky, sudy s vodou, nebo velké kameny. Své silácké kousky, k nimž patřilo i trhání řetězů, doplňovali zápasnickými exhibicemi. Při svém vystoupení dokázal Fridolín Hojer zvednout i koně s jezdcem, a tak v roce 1892 dostali první angažmá v cirkuse Jung na Žižkově. Díky slavnému číslu, kdy uzvedl Hojer dva koně, dostali posléze oba angažmá v karlínském Varieté. Přidal se k nim další český silák Josef Soukup a všichni tři vytvořili program, který tehdy neměl dlouho konkurenci.

Vzhledem k narůstajícímu zájmu o těžkou atletiku začali od roku 1893 trénovat v hostinci v Bezovce, u Prokopa Velikého a u hostinského Zemana na Palackého třídě, kde vznikl v roce 1895 první těžkoatletický kroužek Klub atletů (KA) Žižkov. Vedle těžké atletiky házeli borci diskem, šermovali šavlí, skákali do výšky, do dálky, ale i o tyči. V klubu se začal pěstovat i zcela nový sport: box. Fridolín Hojer se jej naučil ve Varieté od australského zápasníka Charlese Fenglera, od nějž dostal i první anglické boxerské rukavice. V cirku na Smetance uspořádali členové KA Žižkov první veřejné exhibiční závody, dokonce s mezinárodní účastí.

V roce 1897 vzniká Česká atletická amatérská unie sdružující všechny současné kluby, která v roce 1902 ustavila instruktora pro těžkou atletiku, jímž se stal právě Fridolín Hojer, který ovšem o dva roky později s aktivní činností v těžké atletice skončil.

A jsme zpátky u wellness. Fridolín Hojer zakládá vlastní tělocvičnou školu, v níž se zabývá na tehdejší dobu zcela převratnou záležitostí, totiž rehabilitačním tělocvikem. I na základě svých negativních zkušeností s přetrénováním vytváří novou koncepci zdravého cvičení, kde se již zaměřuje i na vhodné dýchání a kompenzační doplňkové metody. Jeho znalosti sportu, tréninku, ale i anatomie a fyziologie, mu pomohly vytvořit na tehdejší dobu dokonalou metodiku nápravného rehabilitačního tělocviku. Díky jeho synovi Jiřímu a jednomu z jeho posledních svěřenců Ludvíku Makovcovi přetrvává dokonalé kondiční a rehabilitační cvičení Fridolína Hojera dodnes.

Jan Hejma

Nic nového pod sluncem aneb již staří Řekové...

Tělo s nadváhou není zdravé tělo. Více než tělo štíhlé je nakloněno k předčasnému stárnutí, spíše podlehne degenerativním onemocněním jako jsou choroby věnčitých tepen srdečních, cukrovka, artritida nebo rakovina. | Co je snad ještě horší, člověk s nadváhou nikdy nepozná úplný potenciál své vitality, energie a radosti ze života, protože nikdy nebude žít v celkové pohodě. A jakkoliv se můžeme uklidňovat tím, že jsme v podstatě zdraví, že jsme geneticky zdědili tendenci k silnější postavě, nebo že jsme podle známého indexu BMI (Body Mass Index) těsně pod hranicí obezity, dobře víme, že nejsme tak plni energie jak bychom mohli, nejsme tak hezcí ani šťastní.

Víme to, ale pak bychom si neměli říkat, že to je tak všechno, co s tím můžeme dělat. Není to pravda, i když v současné době většina lidí upadá pod vlivem masívní reklamy do opačného extrému, totiž snaží se zhubnout za každou cenu. Výsledkem je bulimie a anorexie. Přispívají k tomu farmaceutické firmy, které denně chrlí nejrůznější přípravky slibující chemickou cestou, ale hlavně bez vlastního přičinění, nevídané účinky. A také množství diet už ani nelze spočítat.

Je pozoruhodné, jak i lidé, zakládající si na své vzdělanosti, ochotně zapomínají na zákon o zachování energie, který platí i pro lidský organismus, tudíž, chceme-li zhubnout, musíme vydávat více energie než jí přijímat. Souvisí s tím i jednostranné diety, které mohou vést k vážným poruchám zdraví. Už lékař antického Řecka Hippokrates, žijící v létech 460 až 370 př. n. l., pokládaný za otce lékařství, nabádal: „nechť tvé jídlo je tvým lékem”. Však také způsob života založený na čerstvých přírodních potravinách, tedy zelenině a ovoci, celozrnných obilovinách, semenech a oříšcích, mléčných produktech, případně na rybách, drůbeži a zvěřině, byl po celá tisíciletí používán po celém světě pro léčbu nemocí či zvýšení duševního i tělesného zdraví.

Nicméně i vyváženou stravou v malém množství dosáhneme snížení váhy velice těžce, ale co je podstatnější, s atrofovanými svaly a povolenou kůží. Svalnatý člověk navíc může jíst mnohem více než obézní, neboť svaly mají mnohem větší spotřebu energie než tukové buňky. A tak se ke kýžené postavě a kondici nedostaneme jen dietním programem, ale i nezbytnou pohybovou aktivitou, jíž se věnujeme buď individuálně, nebo se obrátíme na odborníky ve fitness centrech, plných mučících nástrojů.

Ostatně mechanické pomůcky jako cvičební nářadí nejsou také nic nového pod sluncem. Už naši předkové používali k získání krásných atletických těl posilovací stroje, které jim podle jejich návrhů vyrobil místní kovář. Podobným způsobem vznikl podle nákresů známého zápasníka Gustava Frištenského, který se svými výkony proslavil po celém světě, první veslařský trenažér, který se v podstatě v modernějším designu používá dodnes. Sám si také vybudoval vlastní domácí posilovnu s domácky vyrobenými činkami. A jak je vidět z ilustrace, nebyl sám, kdo toužil po dokonalém vzhledu své tělesné schránky.

Ostatně mechanické pomůcky jako cvičební nářadí nejsou také nic nového pod sluncem. Už naši předkové používali k získání krásných atletických těl posilovací stroje, které jim podle jejich návrhů vyrobil místní kovář. Podobným způsobem vznikl podle nákresů známého zápasníka Gustava Frištenského, který se svými výkony proslavil po celém světě, první veslařský trenažér, který se v podstatě v modernějším designu používá dodnes. Sám si také vybudoval vlastní domácí posilovnu s domácky vyrobenými činkami. A jak je vidět z ilustrace, nebyl sám, kdo toužil po dokonalém vzhledu své tělesné schránky.

Jan Hejma