Ze společnosti

Vánoční Praha se celebritám líbí

Praha dýchá předvánočním kouzlem. Jak ji vnímají naše celebrity a co ony přejí Pražanům do Nového roku? | Jaroslav Svěcený (houslový virtuóz):
1. Když jsem spěchal na svůj předvánoční koncert, tak jsem proběhl centrem Prahy a rozhlédl se i po Staroměstském náměstí. A byl jsem velmi mile překvapen. Dýchlo na mne Vánocemi, je úplně jiné než v minulé adventní době. Je mnohem estetičtěji pojaté než dříve. Myslím, že bude dobré v tomto směru pokračovat.
2. Pražanům přeji do Nového roku především vnitřní porozumění. Aby se člověk uměl zahloubat sám do sebe, setkat se sám se sebou. Nenechal se zbláznit věcmi a reklamami. A jako řidič bych přál Pražanům obchvat města, protože současná dopravní situace je hrozná. Když jedu na koncert, tak jsem z těch cest vždycky otřesen.

Alice Bendová (herečka):
1. Letos jsem velmi překvapena z vánoční Prahy. Zdá se mi, že je za těch posledních několik let nejkrásnější. I ten Staromák letos prokoukl. Jsou z něj pryč všelijaké nevkusnosti. Předvánoční Praha je teď prostě krásná.
2. Pražanům bych do Nového roku přála hlavně zdraví a pak také štěstí, práci, která člověka baví, a spokojenou rodinu. Nic už není důležitější.

Pavel Vrba (textař):
1. Jak přijedu na podzim z chalupy do Prahy, tak každý den chodím se svým psem jejím centrem. Proto Prahu tak intenzivně vnímám. Předvánoční Staroměstské náměstí se mi v minulosti svou kýčovitou vánoční výzdobou, různými stánky s leckdy podivným zbožím, nelíbilo. Letos jsem zaznamenal výraznou změnu. Je vkusné, už to není jen ten kafemlejnek na peníze.
2. Pražanům přeji dobré úředníky, kteří nemyslí jenom na sebe a dělají vše pro to, aby se jejich občanům vedlo dobře.

Pavel Vítek (zpěvák)
1. Až do posledních předvánočních dnů se centru Prahy vyhýbám jako čert kříži. Nepotrpím si totiž na ty konzumní Vánoce a tak mě ty předvánoční stánky s bůhví jakým zbožím naprosto míjeí. Až těsně před Štědrým dnem vyrazím do obchůdků v pražských uličkách a vyberu dárky podle hlasu svého srdce. Já si prostě nepotrpím na to dárkové šílenství, na utrácení peněz. Spíš si vyjdu s dobrou náladou. Předvánoční Prahu vnímám zatím z auta a zdá se mi krásná.
2. A lidem bych popřál, aby se k sobě chovali méně agresivně a arogantně. A pak, aby se začala řešit pražská automobilová doprava, která je teď přímo katastrofální.

Eva AIchmajerová (moderátorka)
1. Všichni mi říkají, že Staroměstské náměstí je letos moc krásné a také ten vánoční strom že není přemrštěně velký a je hezky osvětlen. Půjdu se na něj podívat těsně před Štědrým dnem, protože jsem pořád v jednom kole a vůbec zatím nemám čas dýchat atmosféru Vánoc.
2. Pražanům přeji hlavně lásku, protože bez té to v životě za nic nestojí

Vaše redakce

Květa Fialová obléká svou duši

Ani teď Květa Fialová nezapře, že bývala jednou z našich nejkrásnějších hereček. A to se svou tváří a postavou nic nedělá.

Herečka Květa Fialová o sobě říká, že je čarodějnice. Je stále prozářena dobrou náladou a lidé se s ní rádi setkávají, aby z ní načerpali optimismus do života. | „Já se mám pořád nádherně. I v té dlouhé zimě jsem si užívala jaro. Člověk by měl mít stále v sobě jakoby rozkvetlou louku, měl by vidět všechno pozitivně, aby se z něj ta pohoda přenášela i na druhého. A když jsem doma, třeba v ošklivém počasí, tak se v duchu dokáži přenést kamkoliv chci, třeba tam, kde je slunce, a zase se cítím dobře,“ přiznala se Květa Fialová. Obléká se obvykle do dlouhých bavlněných, batikou potištěných hábitů. „Rozhodně neběhám po obchodech a buticích. Mám své milované výtvarnice a se svou přítelkyní Naděnkou Konvalinkovou jim děláme módní přehlídky. My obě vlastně nosíme celý den noční košile, takové ty dlouhé šaty, aby nám bylo dobře. Oblékáme svou duši, ne tělo. S Naděnkou pak chodíme mezi lidi a povídáme si s nimi. Ona vždycky mluví o dietách, protože každá baba chce zhubnout. Ale ona jim přiznává, jak nakonec po každé dietě ještě ztloustla. A já zase povídám o tom, jak je stáří báječné, jak starý člověk je už informován, jak už čumák do ničeho zbytečně nestrká, má už informaci o životě a o lidech. Já si myslím, že právě ona informovanost o životě je nejdůležitější pro štěstí.“ Květa Fialová si nepřipouští starosti, věří na vyšší věci a obklopuje se zdánlivě nesmyslnými věcmi, jako jsou třeba kameny. „Mám totiž kameny moc ráda a věřím v jejich posvátnost. Zato nenávidím sport, reklamy a politiku. Doma mám spoustu různých kamenů a kamínků. Přinesu si nějaký třeba z lesa nebo od moře, kam ráda vyjíždím s Naděnkou. Naposledy jsem si přivezla několik kamínků z Itálie, kde jsem natáčela film podle Vieweghova románu Účastníci zájezdu. Takže mám doma kameny jakoby obyčejné, spoustu barevných, i takzvaně vzácnějších. Pro mne mají všechny stejně velký význam. Už moje maminka měla doma plno kamenů. Bydleli jsme v chaloupce na Slovensku a maminka vždycky nějaký z cesty kolem chalupy přinesla. Jednou velký krásný kámen přivlékla z lesa. Ten mi také zdobí byt. Pro mne jsou totiž kameny jakoby vzkazy odněkud z nebe o něčem dobrém, ušlechtilém,“ konstatuje Květa Fialová, kterou její okolí vnímá už jako zázračnou bytost. „Spíš jako bláznivou babu. Já se totiž cítím šťastná. Nedělám si starosti se stárnutím, jsem ráda, že vůbec žiji. Mám dceru, mám vnučku, mám své Divadlo ABC, v němž jsem hrála tolik let, bydlím v Praze, kterou miluji. A jinak? Na světě je tolik věcí, které nemusím mít, tak co mi chybí?“

Vaše redakce

Módní okénko

Ženskost, romantika a smyslnost jsou hlavními zásadami letošní módy pro jaro a léto.

Romantismus plný fantazie, návratu k přírodě i historii vtiskl svůj charakter i dámskému oděvu. Přirozeně ženský styl zdůrazňují sukně, rozšířené jen mírně, i v podobě kužele z lehké látky oblíbených květinových nebo kostkovaných vzorů. | Ženskost podtrhuje i upnutý živůtek, jehož dekolt odhaluje i části ramen. Úzký, téměř vosí pás vyžaduje korzet. Dojem útlého pasu opticky zvětšují široké rukávy v ramenou nízko nasazené, bohatě řasené a zdobené. Za chladných dnů se přes šaty přehazuje šátek či šála s bohatými třásněmi nebo s krajkovým lemováním. V módě jsou zvláště čtvercové šátky. Letní vycházkový oděv doplňuje látkový či krajkový slunečníček. Nezapomenout na rukavičky, na nohou střevíčky bez podpatku připevněné k noze zkříženými stužkami. Punčochy nejčastěji bílé, ale mohou být i v pastelových barvách. Zmátli jsme vás? Úmyslně jsme zalistovali v módních doporučeních konce 19. století, i když jsme, jak znalci poznají, trochu upravovali. Nicméně trendy jsou v nadcházející jarní a letní sezóně až překvapivě podobné. Látky jsou příjemné, vypasované linie střídají rozevláté části oblečení. Džínový materiál vedle květinových vzorů, ale i etno motivy. Vše je zdobeno krajkou nebo vyšíváním. Nosí se kaskádovité sukně, vyšívané tuniky, nejrůznější rafinovaná tílka a topy. Asymetricky řešené halenky, vypasované blejzry a korzety. To je jen malá ukázka hitů letošní módy. Vyšívání, krajkové lemy, vsadky a doplňky, rafinované výstřihy, sámky a volánky jen umocňují linii ženského těla. Vedle toho se nosí i střídmá a stálá sportovně elegantní móda, z níž si vyberou všechny ženy. Nezapomínáme na kalhoty, zejména džíny v nejrůznějších podobách, bez nichž se šatník žádné z nás neobejde. Kromě dlouhých délek, u nichž zůstávají nohavice mírně do zvonu, pro léto volíme i kalhoty capri.

Vaše redakce

Praha prodala Richtrův dům

Město schválilo prodej unikátního Richtrova domu ze 13. století na Malém náměstí, pouhých pár kroků od Staroměstské radnice, společnosti KW Prague za 436,2 miliónu korun. V památkově chráněném objektu mají vzniknout kanceláře, byty a v přízemí také galerie současných českých umělců či výstava předmětů z klenotnické dílny Fabragé. Průchod domem pro veřejnost by měl být zachován. | „Budova má unikátní vývojovou strukturu a bezesporu patří mezi nejcennější památky nejstarší pražské historie,” upozornil památkář Ondřej Šefců. V rozlehlé stavbě lze najít vše od románských sklepů až po barokní či rokokové fasády. Uvnitř pak jsou malované stropy a klenby. „Je to srovnatelné například s palácem Kinských nebo Valdštejnským palácem na Malé Straně,” dodal Šefců s tím, že důvody města pro prodej nechápe. Dům totiž není ve špatném stavu a vedle údržby nepotřebuje větší investice. Využit je i podzemní prostor se zachovaným kvádříkovým zdivem. V 1. poschodí je tzv. Primátorský salonek, prostor s původním velmi vzácným dřevěným renesančním trámovým stropem, který je ozdoben rostlinným motivem.

Na místě rozlehlého domu s průchodem do Michalské ulice bývala stará románská zástavba, z níž se ve východní části objektu dochovala románská místnost v podzemí.

Od 14. století stály na parcele Richtrova domu dva gotické objekty, ten blíže ke Staroměstskému náměstí se nazýval U Mouřenínů, také Vrčehrdlovský či Martinicovský, druhý byl nazýván podle významných majitelů Hedvikovský a později Hlavsovský, v 17. století pak podle domovního znamení U Modrého jelena. Za zmínku stojí, že ze sedmi lékáren, které lze na začátku 14. století v Praze napočítat, byly tři právě na Malém náměstí. První známý lékárník se uvádí k roku 1353 a byl jím Augustin z Florencie, který pěstoval léčivé byliny na Novém Městě pražském pod Větrovem. V roce 1714 měly oba domy poprvé jediného majitele, koupila je hraběnka Marie Josefa z Martinic. Jeden z dalších vlastníků, Alois Arioli, nechal zhotovit pozoruhodný klasicistní portál od architekta Jana Ludvíka Krannera, jímž se vstupuje do průchodu, který vede celým domem až do Michalské ulice. Alois Arioli měl v domě také soukromou obrazárnu. Kolem roku 1760 se dům dostal do majetku Františka Beringera, který ho nechal ozdobit rokokovými štukaturami.

V roce 1836 zakoupil dům pražský zlatník Jan Richter s manželkou Johanou. Ti zde roku 1862 založili nadaci pro chudobinec svatého Bartoloměje, v roce 1877 pak další pro spolek „ku blahu nuzných dívek” a pro kostel svatého Ducha na Starém Městě pražském. Stal se tak domem nadačním, což připomíná pamětní deska osazena na průčelí domu do Malého náměstí. Jistou další zajímavostí je, že zde byla v roce 1882 zřízena centrála pražské telefonní sítě.

V roce 1984 byla zahájena rekonstrukce Richtrova domu podle vítězného projektu ing. arch. Milana Pavlíka a ing. arch. Františka Kašičky. Nájemcem se roku 1995 stala 1. městská banka, která nájem ukončila, a tato skutečnost se stala důvodem k prodeji.

Navíc radní už rozhodli o prodeji unikátního areálu Obecní dvůr, který se nachází u Anežského kláštera a tvoří jej budovy postavené od středověku až do 19. století. Na řadu mají přijít i další objekty, mluví se například o význačném Colloredo-Mansfeldském paláci v Karlově ulici či historickém domu s číslem 19 v Opletalově ulici. Celkem by mělo jít o prodej desítek památkově cenných budov.

Vlasta Hlušičková

Dáda Patrasová

děti si v centru Prahy moc neužijí

Už léta ji děti mají rády a zpívají její písničky. Dáda se stala pojmem. Vždyť už pro ně hraje a zpívá víc než dvacet let. Po roce 1990 pro ně dokonce vybudovala speciální Baby studio v Hybernské ulici.

|

„Fungovalo až do čtyřiadevadesátého roku. Ve studiu se ti nejmenší opravdu mohli vyžít a něco se i naučit. Připravovala jsem pro ně taneční a pěvecké kroužky, děti se učily zpívat, tancovat, hrát divadlo, a vůbec získávaly základní kulturní vzdělání. Bohužel, po čtyřech letech existence jsem studio musela zavřít. Finančně se to nedalo utáhnout, vzrostl nájem, ceny energií, platy zaměstnanců, prostě to dál nešlo,“ konstatovala jinak úspěšná herečka a zpěvačka.

Dáda Patrasová právě dotočila seriál pro děti Zimní kousky primáře Housky v České televizi a připravila cédéčko nových písniček. Při všech svých tvůrčích aktivitách se pečlivě stará o domácnost a o své děti.

„Felix je dospělý, skončil už první ročník na Akademii múzických umění, a Anička je ve čtvrté třídě. Ten život rychle letí. Když byly děti malé, chodila jsem s nimi do centra Prahy na různé dětské pořady. Třeba do Říše loutek nebo do divadélka paláce Metra. Teď v centru Prahy pro děti nic moc kulturního nenajdeme. Rodiče mohou zavést děti třeba do Národního muzea, možná ještě do Říše loutek, ale o žádném speciálním pořadu v centru Prahy nebo nějaké dětské scéně opravdu nevím. Myslím si, že v centru Prahy si děti v tomto smyslu moc neužijí. Rodiče s nimi jdou spíš do nějakého mekáče nebo obchodního centra. Ale něco speciálně pro děti, a navíc kultivovaného, chybí,“ míní Dáda Patrasová.

-jit-

Ljuba Skořepová bydlí u Grébovky šedesát let

V roli osobité trafikantky, která všechno kolem sebe hodnotí a kritizuje, se v televizním seriálu Náměstíčko představila dlouholetá herečka Národního divadla Ljuba Skořepová. Také ve svém životě, ale v Praze, nikoliv na malém městě, chodí herečka s otevřenýma očima a zamýšlí se nad vším, co vidí.

|

„Do Prahy, kde jsem studovala na konzervatoři, jsem přišla z Náchoda před více než šedesáti lety. I když tehdy na nárožích byly nápisy, kdo bude zastřelen, a bylo to všechno hrůza, Praha jako město mě okouzlila. A pak si pamatuji Prahu při osvobození, to štěstí, že je konec války,“ vzpomíná umělkyně, která po dvou operacích kyčelních kloubů dál vystupuje na jevišti, například v Goldflamově hře Stará bába tančí, a zahrála si i v novém seriálu České televize Náves.

„Praha se za ta léta velmi změnila, zvlášť v poslední době. Určitě v mnohém zkrásněla, třeba hodně domů se opravilo. Protože bydlím na Vinohradech blízko Grébovky už šedesát let, pamatuji ještě Náměstí I. P. Pavlova, nyní Tylovo, plné nejrůznějších malých krámků. Mělo takový přímo francouzský šmrnc. Za ta léta je všechno pochopitelně jinak. I když už hůř chodím, ráda jsem si vždycky zašla na Staré Město. Ale dneska tu je jedna hospoda vedle druhé a jinak všude banky, neosobní kšefty, leckdy mám pocit, že ani nejsem v Praze, ale v jiném západním městě. Všechno ve všech městech je na první pohled stejné. Možná, že jsem staromilská, ale přála bych si, aby si Praha ponechala svůj zvláštní ráz.“

Ljubu Skořepovou také mrzí proměna Grébovky, kde bydlí už šedesát let. „Vadí mi, že se Grébovka prodala, aniž by do toho mohli občané promluvit. Majitelé pokáceli stromy a pro milionáře tam postavili vily. Škoda každého stromu, škoda té přírody. Pak se také mluví o tom, jak přestavět Václavské náměstí. Kdyby bylo po mém, tak bych mu především nechala ten útulný rodinný ráz, který mělo. Ale navzdory všemu, co mi vadí, Prahu miluji,“ usmála se Ljuba Skořepová.

-jit-

Štěpánka Duchková by zbourala palác Myslbek

Televizní moderátorka Štěpánka Duchková je rozená Pražačka, původem ze Strašnic. Prahu miluje a nikde jinde by nechtěla žít. Když se provdala za švýcarského televizního pracovníka, rozhodně odmítla bydlet nastálo mimo Prahu. Nakonec se také i kvůli tomu rozvedla.

|

Štěpánka často cestuje. Navštívila vedle Evropy i Afriku, Ameriku, Kanadu. Může tedy srovnávat Prahu s jinými velkoměsty. „K Praze mám mimořádně silný vztah. Procestovala jsem kdejaké velké město a vždycky jsem se těšila domů. Třeba takový Londýn, to je opravdu proti Praze velkoměsto. Přitom jsem se už i tam těšila zpátky do Prahy. Ta je totiž intimnější, útulnější, prostě přítulná a milá,“ podotkla Štěpánka.

I když je nadšena tím, co se v Praze v posledních létech zlepšilo, přesto má k řadě nových staveb výhrady.

„Tak například bych zbourala palác Myslbek. Jeho prostředí je studené, tuctové, neestetické. Také se mi velmi nelíbí nová administrativní budova na Karlově náměstí. Za ni bych snad architektům ruce utrhla. Ale těší mě Tančící dům, ten je opravdu krásný, a Praha na něj může být pyšná. A pak mi vadí, že v centru města nejsou vyřešeny všechny majetkové vztahy u různých budov, nebo je získali ti nepraví lidé, protože je to na vzhledu těch domů v tom negativním slova smyslu vidět.“

-jit-

Josef Laufer si libuje, že bydlí v centru města

S koro každá celebrita už vlastní luxusní vilu někde za Prahou. Naopak zpěvák, herec a režisér Josef Laufer si libuje, že bydlí v centru hlavního města, a už by to nikdy nezměnil.

|

„Já Prahu totiž moc miluji, mám k ní opravdový a skutečně hluboký vztah. Dýchá z ní historie, má zvláštní kouzlo. Snad každý cizinec, který k nám přijede, je jí okouzlen. Bydlím přímo v centru Prahy, mám radost, jak se proměnilo. Třeba ty nové obchody, pasáže, opravené domy. Praha opravdu v posledních letech prokoukla, zkrásněla, a tak si ji užívám. Chodím na procházky a mám ji rád ve všech ročních obdobích. Nedávno byla i pěkně zasněžená. Rozhodně netoužím bydlet někde za Prahou ve vile s bazénem. Nestál bych o to jako mladík, a v mých letech už vůbec ne. A když si chci vyjet z Prahy ven, tak máme už pětatřicet let domek po tchánovi za Prahou, v němž si mohu užívat také přírody. Ale Prahu mám opravdu rád a nikdy bych ji neopustil.“

Téměř denně Josef Laufer pohodlně pěšky odchází ze svého bytu na různá natáčení a večerní divadelní představení. Třeba do pražské scény Blaník nebo do divadla Kalich, kde vystupuje v muzikálech.

„Když jdu večer pěšky do divadla, tak si libuji, že nemusím odněkud přijíždět a po představení jdu zase pěšky domů. Nemusím se autem hnát někam za Prahu. Dívám se, jak je Praha pěkně osvětlená, jak skutečně prokoukla. Jen s Václavákem by se mělo něco udělat, aby ve dne i v noci byl luxusním centrem. Pokud vím, tak časem by se měl výrazně změnit,“ podotkl Josef Laufer.

-jit-

Bára Basiková nakupuje na poslední chvíli

Navzdory tomu, že rok od roku přerůstá předvánoční shon až do úplného blázince, snaží se zpěvačka Bára Basiková svou rodinu, zejména dcerky, před tímto chaosem uchránit. „Nenávidím davy rozzuřených lidí, o něž zakopáváme na každém kroku a z nakupování úplně šílí. Jako dítě jsem byla vychovávaná k tradicím a chci, aby i moje děti zažívaly tak krásné Vánoce jako já,” řekla listu Bára.

|

S holčičkami si v prosinci užívají zdobení celého bytu nebo pečení cukroví, k tomu si pouštějí koledy a zapalují františky. „Těší se na Vánoce vždycky pár týdnů dopředu. Jsem unesená z toho, jakou mají z Vánoc radost. Letos jsem ale tak příšerně pracovně vytížená, že finále budou muset spíš zvládnout moje skvělé slečny.”

S předvánočním úklidem si zpěvačka starosti nedělá, po celý rok její byt pravidelně udržuje na úklid najatá paní. Větší starosti jí spíš způsobilo vymýšlení dárečků. V předcházejících letech prý byla celkem praktická a nakupovala vánoční překvapení během celého roku, letos ji však nadmíra práce vyvedla z míry. „V září sem začala hodně pracovat, a najednou byl listopad, a já jsem neměla nic nakoupeného. Řekla jsem si, že na praktické dárky využiji noční non-stop krámy, prý to takhle dělá spousta lidí,” usmála se.

Celý pětadvacet let žila Bára Basiková přímo v historickém centru. Z oken bytu každý rok sledovala dění na Štědrý den na Starém Městě. „Přes den tam bývala spousta lidí, kolem páté už začalo lidí ubývat, až tam nakonec nebyla ani noha,” zavzpomínala si.

Sice už srdce Prahy opustila, ale neustále se ráda vrací „domů”. Během svátků se s dcerami podívá na vánoční trhy a obrovský vánoční stromek na Staroměstském náměstí. „Je dobře, že se tyto pražské tradice udržují. S holčičkami máme rády betlémy, ale i ukázky starých českých řemesel na Staroměstském náměstí,” prozradila Bára Basiková a dodala, že i během roku stráví v obchůdcích s dřevěnými doplňky celkem hodně času.

-iru-

Dušan Klein si potrpí na tradiční Vánoce

Své první křesťanské Vánoce prožil režisér Dušan Klein za války, kdy byl jako židovské dítě ukrývaný v katolickém klášteře. „My jsme doma Vánoce neslavili, ale tenkrát jsem musel přijmout jinou identitu a nové zvyky. Naučil jsem se Vánoce se všemi spojenými obřady slavit,” poznamenal. Půvab a poezie Vánoc ho zaujaly natolik, že od té doby jsou pro něj Vánoce pravým svátkem.

|

„Je to jeden z mála dnů, kdy se dokáže naše celá rodina sejít, i když málokdy se nám to povede přímo na Štědrý večer. Synové jsou totiž doktoři a proto jsou kvůli nim u nás doma Vánoce obvykle operativní. Chci ale, aby u stolu sedělo vždy všech deset členů rodiny, jinak bych byl smutný,” přiznal se Dušan Klein.

Snaží se také, aby tradice, které mu byly předány, dál udržoval. Vyzdobený byt, rozsvícené svíčky, zapálené prskavky a svíčky. „Nazdobíme štědrovečerní stůl, lijeme olovo, rozkrajujeme jablíčka. Však mi také synové každý rok připomenou, že jsem sadista, protože prodlužuji večeři. Vnoučata se těší na dárky pod stromečkem a já si pořád přidávám na talíř,” usmál se.

Po zbytek svátků už zůstávají manželé Kleinovi doma sami. „Synové jsou buď v práci, anebo jedou na hory lyžovat, a zůstávají tam i přes Silvestra. Toho já už neuznávám, protože mi přijde divné to povinné opíjení, těšení se. Smát se a mít radost můžu kdykoliv, a nepotřebuji k tomu datum.”

Ačkoliv by si Dušan Klein přál užít si i předvánoční čas skutečně v klidu a v pohodě, tak se to prý bez trapného shánění dárků na poslední chvíli ani letos neobejde.

„Samozřejmě to jsou nerváky a možná se ani netrefím do vkusu svých bližních, ale mám hodně práce. Na druhé straně je dobře, že práci mám, protože ta je hybnou silou v mém povolání,” konstatoval režisér.

-iru-